Skutek [dílo]: výsledek nějaké činnosti, práce nebo působení [*Působiti; *Dělati, viz Doplňky!].
1. Skutkové Boží. Bible myslí především na *stvoření nebe i země jako na základní skutek, dílo Boží v minulosti [
Gen 2:2 ,
Gen 2:3], při čemž někdy u tohoto celku stvoření jsou vyzdviženy některé jeho části. Každá z nich vypravuje o slávě, moci, moudrosti a dobrotivosti Boží [
Ps 8:4nn ;
Ps 19:2 ;
Ps 104:24 ;
Ps 139:14], zvláště však člověk, stvořený k obrazu Božímu, takže zaujímá mimořádné postavení mezi dílem Božím [
Ps 8:7]. Právě proto, že svět a s ním člověk jsou jeho dílem, shlíží na ně Bůh se zvláštním zájmem a milostí [
Job 10:3 ;
Job 14:15;
Ps 138:8 ;
Ps 145:9;
Isa 64:8], ale ovšem také s naprostou svrchovaností [
Isa 41:25 ;
Isa 45:9;
Jer 18:6;
Rom 9:20n;
2Pet 3:5nn]. Podle
Pro 8:22 byla to *Moudrost Boží, jež zprostředkovala skutky Boží při stvoření, takže lidská moudrost nestačí na jejich vystižení [
Eccl 8:17].
Ale vedle stvoření nebe i země myslí bible i na činnost Boží v přítomnosti, projevující se jeho zásahy do dějin lidstva vůbec a lidu Božího zvláště. Tím se obrací proti deistickému názoru, který se zdál plynout z
Gen 2:3 [Bůh odpočinul sedmého dne]. Bůh sice odpočinul od práce na stvoření, ale ustavičně dělá [sr.
John 5:17] mezi lidmi a pro lidi. Boží zásahy do dějin vyvoleného lidu jsou toho pro biblické pisatele zřetelným dokladem [
Exod 34:10;
Deut 3:24 ;
Deut 11:3 ,
Deut 11:7;
Josh 24:31;
Judg 2:7 ,
Judg 2:10]. Boží skutky byly patrné ve vítězstvích Izraelců, v podivuhodných událostech při putování pouští a v jejich opanování zaslíbené země. Tyto skutky Boží byly současně *znameními [zázraky]:
Deut 11:3 ,
Deut 11:7;
Ps 66:3 ,
Ps 66:5 ;
Ps 77:12. Dějiny lidu Božího byly doprovázeny a určovány skutky Hospodinovými, o nichž sice pozdější pokolení už nic nevěděla [
Judg 2:10], ale jichž se směla dovolávat při očekávání skutků Božích v současnosti. Zvláště proroci viděli s-y Boží v současných dějinách, i když široké vrstvy lidu neviděly nic [
Isa 5:12 ,
Isa 5:19]. Ovšem, pro zatvrzelce tyto přítomné s-y Boží znamenají soud [
Isa 28:21; sr.
Acts 13:41;
Hab 1:5], protože nechtí »mysli přiložiti ke s-ům Hospodinovým« [
Ps 28:5;
Isa 5:12], pro věřící však spasitelné zasahování Boží do dějin [
Jer 50:25 ;
Jer 51:10; sr.
Rev 15:3n] i do osobního života jednotlivcova [
Isa 45:11 ;
Isa 64:8]. Když Bůh zasáhl do manželského života Ozeášova [
Hos 1:2 ;
Hos 3:1], bylo to jeho dílo právě tak, jako když zasáhl do života Jonášova nebo Abrahamova. Zvláště žalmisté viděli ve všech událostech svého života dílo a působení Boží. Při tom toto zasahování Boží je popisováno jako dokonalé [
Deut 32:4], stálé [
Ps 33:4], divné [
Ps 40:6 ;
Ps 107:8], předivné [
Ps 75:2], veliké [
Ps 92:6 ;
Ps 111:2], mocné [
Ps 111:6]. Jeho s-y jsou prostě pravda [
Ps 111:7;
Dan 4:34], t. j. s-y pravého Boha, skutečné činy Hospodinovy. Pro věřící, ale i pro nevěřící je Hospodin hrozný ve svých skutcích [
Ps 66:3], věřící však jsou jimi rozveseleni [
Ps 92:5], ano, Bůh sám se v nich *rozveseluje [
Ps 104:31]. Věřícímu jsou důkazem Božího milosrdenství [
Ps 145:17] a spravedlnosti [
Dan 9:14]. Není divu, že sz člověk pokládá za svou radostnou povinnost rozhlašovati s-y Hospodinovy [
Ps 46:9 ;
Ps 64:10 ;
Ps 92:5n ;
Ps 107:22 ,
Ps 107:24 ;
Ps 118:17 ;
Ps 145:4nn ,
Ps 145:17] a dovolává se jich k podpoře své žádosti o záchranu a pomoc [
Ps 86:8 ;
Ps 111:2nn ;
Ps 139:14 ;
Ps 143:5n]. Neboť Bůh zaslibuje své spasitelné jednání i do budoucnosti [
Joel 2:21;
Amos 9:11; sr.
Isa 28:21].
Avšak teprve NZ chápe důsledně a plně činnost Boží a jeho skutky s hlediska vykupitelského záměru Božího. Zvláště evangelium Janovo popisuje s-y Ježíšovy jako s-y, které mu dal Otec [
John 5:36]. Myslí při tom převážně na divy Ježíšovy, jež jsou svědectvím jeho mesiášství a toho, že v něm přišla spása [
John 5:36 ;
John 10:25 ,
John 10:37n ;
John 14:10nn ;
John 15:24]. Jsou to dobré skutky [
John 10:32]; dokazují Boží působení v Kristu; jsou svědky Božího spasitelného jednání [
John 9:3]. Ježíš přišel, aby dokonal dílo Boží [
John 4:34 ;
John 17:4], aby probudil u lidí víru ve své spasitelné poslání [
John 6:29]. Ale nevěřící ani v těchto skutcích Kristových nevidí dílo Boží. Může v nich vidět dokonce i dílo ďáblovo [
Mark 3:22].
U Pavla je dílem Božím [Kristovým] budování církve [
Rom 14:19n;
1Cor 16:10;
Phil 2:30] skrze Ducha sv. [
Acts 13:2 ;
Acts 14:26], »v Pánu« [sr.
1Cor 9:1], skrze Slovo [
2Tim 4:5]. Je to současně dílo Kristovo, ale i pro Krista; v tomto díle se mají všichni rozhojňovat [
1Cor 15:58; sr.
Rev 2:26]. Je to dílo služby [
Eph 4:12], jejímž základem je dobré dílo, započaté ve věřících samým Bohem [
Phil 1:6;
Eph 2:10; sr.
Acts 5:38] a předzvěděné už od věků [
Acts 15:18; sr.
Amos 9:11]. Ve všech těchto a podobných případech nejde o skutek lidský, ale o dílo Boží, třebas konané skrze lidi.
2. NZ zná ovšem také dílo, skutky ďáblovy. Ďábel pracuje, je činný v neposlušných synech [Kral. »v synech vzpoury«,
Eph 2:2; sr.
John 8:41]. Jeho dílo je doprovázeno »vší mocí, divy i zázraky lživými [
2Thess 2:9], ale přece jen podléhá moci Boží, který je dokonale ovládá [
2Thess 2:11]. Kristus přišel proto, aby kazil s-y ďáblovy [1
John 3:8].
3. Skutkové lidští. Bible má k lidským skutkům nedůvěru, protože i pro ně platí kletba vyslovená v
Gen 3:17nn. I tam, kde není uveden žádný odsuzující přívlastek, mívá výraz s. [dílo] nepříznivý přídech, patrný ze souvislosti [
Isa 29:15 ;
Isa 41:29 ;
Isa 65:7 ;
Isa 66:18;
Jer 7:13 ;
Jer 25:6;
Ezek 16:30;
Amos 8:7;
Mic 6:16]. Dílo hříšníků je falešné [
Pro 11:18], za nic nestojí [
Isa 41:29], nic není [
Isa 41:24]. »Dílo rukou lidských« je ustáleným sz výrazem pro modly [
Deut 4:28;
2Kgs 19:18;
Isa 2:8;
Jer 1:16; »skutek rukou svých«,
Rev 9:20]. Zvláště NZ ví o skutcích temnosti [
Rom 13:12; sr.
Eph 5:11], těla [
Gal 5:19], o zlých skutcích [
John 3:19 ;
John 7:7; 1
John 3:12;
2John 1:11;
2Tim 4:18;
Col 1:21; sr.
Luke 11:48;
John 8:41;
Titus 1:16], nešlechetných skutcích [
2Pet 2:8], mrtvých skutcích [
Heb 6:1 ;
Heb 9:14]. Jsou to vesměs skutky, které koná přirozený, k Bohu a Bohem neobrácený člověk, zaprodaný hříchu a hříchu nezbavený [sr.
Matt 7:18;
Luke 6:43;
Ps 14:2]. Právě proto může SZ mluvit o relativně *spravedlivých [výraz Sellinův], kteří byli přijati na milost [
Gen 6:8], a s nimi i jejich skutky [sr.
Gen 6:9 ;
Gen 7:1;
Ezek 14:14 ,
Ezek 14:20]. Ne, že by byli bez hříchu, ale uvěřili Hospodinu a počteno jim to za spravedlnost [
Gen 15:6]. Jejich spravedlnost je však měřena na hříšnosti okolí, je tedy relativní [sr.
Gen 18:23nn;
1Kgs 2:32;
Isa 3:10n;
Hab 1:13], a to i tam, kde za spravedlivého je prohlašován ten, jenž zachovává přikázání Boží [
Ezek 33:12nn;
Ps 1:2 ,
Ps 1:5]. Jde v podstatě o ty, kteří usilují o spravedlnost, bojují o ni a touží po ní [
Isa 51:1;
Mal 3:18]. Vedle těchto čistě prorockých tónů se ozývají už ve SZ náznaky, které prozrazují, jak snadno člověk spoléhá na své skutky, zvláště kultického rázu [
Ps 18:25 ;
Ps 26:6 ;
Ps 73:13 ;
Ps 101:2; sr.
Job 31:5nn;
Ps 7:4 -
Ps 7:6 ,
Ps 7:9 ;
Ps 17:1 ,
Ps 17:3 ;
Ps 35:12nn]. Právě na této půdě vyrostl později farizeismus se svým názorem o dobrých skutcích, které Hospodin spatřuje a příznivě hodnotí [sr.
Ps 33:15], podle nichž odplácí [sr.
Ps 62:13;
Pro 24:12;
Jer 25:14;
Lam 3:64]. Při tom ovšem i SZ zná skutečnosti, jež odporují tomuto názoru: skutky -odplata [
Eccl 8:18].
NZ navazuje na sz prorockou linii. »Dobrý s.« je pouze ten, který plyne z upřímné víry v Ježíše Krista, z učednictví a příslušnosti ke Kristu. Farizeové činí všecky své skutky, aby dosáhli lidské chvály [
Matt 23:5], Kristovi učedníci proto, aby byl oslaven Bůh [
Matt 5:16]. Ale k těmto skutkům musí být člověk stvořen, t. j. musí je konat se srdcem od Boha v Kristu přetvořeným [
Eph 2:10; sr.
Matt 7:18]. V
Rom 14:23 je to formulováno slovy: »Cožkoli není z víry, hřích jest«. Odtud pochopíme Pavlův boj proti »skutkům zákona«, t. j. proti těm ustanovením, jež se stala Židům prostředkem k dosažení vlastní spravedlnosti, na nichž si zakládali a na něž spoléhali i před Bohem, ať už to byla obřízka nebo něco podobného. [*Ospravedlnění 4, c-d.]. Člověk podle Pavla není ospravedlněn na základě skutků zákona [
Gal 2:16 ;
Gal 3:2 ,
Gal 3:10;
Rom 3:20 ,
Rom 3:27 ;
Rom 4:2nn], nýbrž pouhou milostí, z víry v Krista [
Eph 2:8n;
2Tim 1:9;
Titus 3:5]. Proti skutkům Zákona staví NZ skutek Boží [Kral. »dílo Boží«]: věřiti v toho, koho Bůh poslal [
John 6:29]. Tam, kde člověk ještě nějak spoléhá na některý skutek Zákona, na př. na obřízku, ztrácí spásu v Kristu [
Gal 5:2 -
Gal 5:4]. Na druhé straně však Pavel nepřestává zdůrazňovat, že z víry v Krista plynou skutky, vyvolané Duchem svatým. Tímto Duchem sv. je třeba mrtviti skutky těla [
Rom 8:13 ;
Rom 13:12;
Gal 5:19]; nutno svléci starého člověka s jeho skutky [
Col 3:9]. Cokoli věřící činí, činí ve jménu Pána Ježíše [
Col 3:17]. Proto Pavel může mluvit o skutku víry [
1Thess 1:3;
2Thess 1:11] a napomínat, aby věřící byli hojní ke všelikému skutku dobrému [
2Cor 9:8;
Col 1:10;
2Thess 2:17;
1Tim 2:10 ;
1Tim 6:18;
2Tim 3:17;
Titus 2:7 ,
Titus 2:14 ;
Titus 3:8;
Phlm 1:14;
Heb 10:24 ;
Heb 13:21]. Podle těchto skutků, plynoucích z pravé, odpovědné a poslušné víry ve spravedlnost Boží v Kristu Ježíši, Bůh odplácí [
Rom 2:6 -
Rom 2:11; sr.
Matt 16:27;
2Tim 4:14;
Rev 2:2 ;
Rev 3:2 ;
Rev 14:13]. Je to »víra, skrze lásku dělající« [Žilka: »účinkující láskou«,
Gal 5:6]. Všecky ostatní skutky jsou mrtvé [
Heb 6:1 ;
Heb 9:14], jimiž nelze sloužiti živému Bohu a jež vedou konec konců k smrti. Proti falešným důsledkům, jež by někteří mohli vyvozovat z Pavlova učení o spáse z pouhé milosti bez skutků Zákona [sr.
Rom 6:1nn], bojuje
Jas 1:25 ;
Jas 2:14 ,
Jas 2:17nn, který ovšem vírou myslí něco jiného než Pavel [sr.
Jas 2:19, kde jde o myšlenkový souhlas s větou, že jest (jeden) Bůh].
